VÝLETY V OKOLÍ VIMPERKA

Pár tipů na výlety, než dojedete vyloženě na Šumavu.

To jsme takhle jednou si s rodinou vyjeli neplánovaně k Vimperku. Ty neplánované výlety mají něco do sebe. Člověk má pak velkou radost, když se podaří. A bez velkého plánovacího úsilí.

1. výlet – den strávený ve Vimperku

Město takové rozporuplné. Na jednu stranu takové obyčejné, chudé a na druhou stranu plné historie a zajímavostí. V informačním centru zjistíte víc. Můžete vyrazit na dva okruhy skrz město po zajímavostech města. Je to pěkně graficky zpracované a dokonce mají i questovou hledačku. U nás to šel tatínek s holkama – tu delší – a zvládly to v pohodě. Asi 4 km.

Nad městem se tyčí zámek. Tam jsme se bohužel nedostali, protože byl v mimosezóně ještě zavřen.

Dál jsme ještě vyrazili na Stezku lesních skřítků. Délka asi 2 km. Cesta vedla nejdříve do pěkného krpálku a vedla jen takzvaně obyčjeným lesem. I tak díky skřítkům a různorodým nápadům byla stezka zajímavá. Když si v informačním centru vyzvednete kartičku a pak ji tam zas vyplněnou donesete, tak dostanete nějakou odměnu. My jsme byli v mimosezóně a tak trasa ještě nebyla opravená a kartičky ještě nefungovaly 🙂 I tak jsme si to moc užili. Holky hledaly skřítky, plnily drobné, ale nápadité úkoly – nebyly to jen úkoly typu “Vyjmenuj, řekni, jak se jmenuje tento strom apod.” Byly to úkoly, kde člověk využil i prostředí okolo sebe či musel něco ohmatat, prohlédnout kartičky a nejlepší byl úkol: Vytvoř si svého skřítka. U tohoto stanoviště umístili spoustu materiálu doneseného informačním centrem a každý kolemjdoucí stráví čas výrobou svého skřítka. Skřítci byli opravdu různorodí a nápadití.

Moc se nám trasa líbila, i když ještě nebyla připravená na sezónu.

2. výlet – Boubín

Vyrazili jsme z Kubovi Hutě na vrch Boubín po modré turistické značce. Cesta taková normální celkem široká polní cesta lesem a jen a jen do kopce. Věřím, že při této trase by stálo za to použít náš Herníčkách na cesty. Bylo to asi 4 km.  Nechali jsme cíl svému osudu. Jestli dojdeme či nedojdeme až na vrchol k rozhledně. Závěr k rozhledně již byla hezká lesní stezka přes kameny a schody a to holkám hned rychleji odsejpá 🙂 To bylo asi půl kilometru. Vylezli jsme na rozhlednu a nasvačili.

A pak jsme vyrazili dolů směrem k Boubínskému pralesu. Začátek byl opět dost dlouhý a lesem, takže jsme využívali i trochu různé hry z Herníčku. Prales holky nakonec skoro vůbec nezaujal, protože byl za plotem. Jedině malou dcerku fascinovaly popadané stromy. Pak jsme si u jezírka dali sváču a spěchali do Kaplice na vlak. Sem to bylo cca 4 km. Tady už jsme docela spěchali a naštěstí cesta frčela, takže to šlo rychle, i když to bylo asi 4 km. U kempu jsme zjistili, že máme času dost na vlak a tak jsme si dali zmrzku a odpočinek u potůčku. Při čekání na vlak jsme využili křídu z Herníčku a pomalovali jsme příchozí silnici.  Zažitek jízdy moderním vlakem byl, jak pro dcerky, tak pro nás. 🙂 Výlet celkem o délce cca 14 km.

Tento výlet byl fajn, ale vlastně bych si dokázala představit lepší. Takže se dá v pohodě vynechat.

3. výlet – Procházka Sudslavickou naučnou stezkou

Tenhle výlet byl krátký, ale velmi podařený a velmi pěkné místo. Nejdříve jsme tak nějak trochu nejistě zaparkovali na úplně prázdném vlakovém nádraží Bohumilice v Čechách. Odtamtud vidíte už stezku. Či můžete zaparkovat u Sudslavické lípy, u statku – to je lepší místo, ale také bylo úplně opuštěné (možná to bylo brzkým termínem v dubnu).

U téhle stezky nebylo potřeba žádných her. Stezička vedla krásnou a neobvyklou přírodou a zajímavými přírodninami, že bylo na co koukat, čemu se podivovat. Plus na stezce bylo pár zajímavých, netradičních úkolů k vyzkoušení, které také samozřejmě zaujaly.

My jsme vyrazili z půlky trasy spodem kolem vápenky přes velkou louku s ovcemi. Prvním úkolem bylo si vyzkoušet, kam doskočí, které zvíře. Holky skákali a běhali o stošest. Pak jsme šli kolem potoka krásnou loukou a museli jsme projít skrz pastvinu oveček (naštěstí byly daleko). Došli jsme ke statku a Sudslavické lípě. Pak jsme se vydali přes koleje do kopce. Trasa vedla pěknou cestičkou s informacemi, jak těžili vápenec, dokonce tyhle tabule i naše holky zaujaly. Došlo se na vrcholek s pěknou lavičkou. Tam jsme si trošku poseděli a dali sváču. Holky zapsaly vzkaz do pamětní knihy – kdyžtak ho zkuste najít 🙂

A pak se šlo už dolů pěkným borovým lesem, který se pak změnil na bukový, hustě zarostlý. Tam nás velmi zaujaly úkoly o určení délky do dálky a do výšky. Na závěr žebříky zakončily toto krásné a pohodové putování v místě, kde by to člověk ani nečekal. Inspirovala jsem se na webu: Už tam budem?