Mít kousek prostoru jen pro sebe.
Mít hru bez dohledu rodičů.
Mít hru bez pravidel.
Mít možnost tvořit cokoliv podle toho, co najdu po ruce 🙂
Tak toto je úžasný svět hry dětí na “dospělácký svět.” Měla jsem to moc ráda za mého mládí na chalupě a jsem moc ráda, že ještě i občas se takové místečko najde i nyní pro mé děti. ALE není to jen tak.
Takové místečko je spíše raritka. Všichni se snaží každý kousek zahrady, hromady, zeleně zkulturnit, tak že je přehledný, upravený, učesaný, ALE chybí v něm zákoutíčka, možnost zkoumat prkna, dřevo, trhat volně rostoucí zeleň, houpat se na větvi, postavit si vlastně nevzhledný bunkr apod.
Málokteré dětské hřiště nabídne taková zákoutíčka, i když pár jich také známe.
V našem okolí vždycky všechny děti okupily všechny hromady hlíny, které zde zrovna vznikly. Díky výstavbě novostaveb o to nebyla naštěstí nouze. Ty ale nyní také došly.
Ale vysvitla nám zase naděje. Objevily se zase hromady hlíny a k tomu i pár vzrostlých keříků a ideální místo pro dětskou hru tu zase máme. Je božííí, na to co dovolují místní podmínky.
Nechybí bunkr s anténou
Nechybí prostor pro úkryt pod stromy či prostor pro kuchyňku
Zlepšování svých fyzických dovedností a zkoumání rizik
Stavba mostu 🙂 prý pro malé děti, aby nespadly.
A odehrává se tam boj kluků v obsazování holčičího mostu a pak se to řeší 🙂
