Každý rok musíme jet na výlet do Alp. V roce 2018 jsme to vzali při cestě na dovolenou k moři a tak jsme vybrali místo, co nejdále od Čech a to Stubaiské údolí.
Zůstali jsme 4 noci v apartmánovém malém domečku ve vesničce Medraz a absolvovali 3 dny výletů. Bylo to jako obvykle úžasný. I počasí se přesně naplánovalo, jak jsme potřebovali.
Jako obvykle jsme si našli ubytování, ke kterému byla i letní karta a tedy lanovky, autobusy a další zajímavosti zdarma.
Bohužel z tohoto našeho pobytu nemám příliš fotek, protože pak u moře mi jedna obr mořská nečekaná vlna přelila telefon a fotky se nestihly všechny přenést na server. A tak Vám k výletům dávám i odkazy.
1. den výlet – vodopádový
Vyjeli jsme autobusem směrem k ledovci, ale vystoupili jsme u vodopádu Grawa Wasserfall. Pokochali jsme se krásami vodopádu a vydali se pěšky směrem zpátky. Na téhle cestě bylo pohodlné, že vedla mírně z kopce a že cesta lemovala silnici a tak jsme mohli kdykoliv nastoupit na autobus, který by nás dovezl zpátky. Přitom byla od silnice dostatečně daleko, takže silnice procházku nerušila. Prošli jsme kolem Tschangelair Alm, kde se člověk mohl občerstvit a děti si pohrát na hřšťátku a pokoukat sádky pstruhů. V této druhé fázi výletu začal úsek blíže u říčky. A vyvrcholil obrovskými vodopády. Takovou sílu vody a vodopádů a tak blízko jsem už dlouho nezažila. Od hlučného místa vodopádů jsme se následně ocitli v úplně izolovaném parčíčku s lavičkami a tůňkou, kde musela následovat dlouhá přestávka. Holky běhaly po kamenech, stavěly si hráze a rodiče odpočívaly sluněním na lavičce. Po dostatečném vyhrání jsme nakonec již namířili k autobusu, ke kterému jsme si museli trošku vyšlápnout do kopce.
Autobus jel brzy a já si pak ještě sholkama vystoupila u obrovského relaxačního areálu Klaus Äule, kde kolem řeky bylo vytvořeno obrovské hřiště pro děti. A manžel pokračoval dál autobusem pro auto, protože byl předpoklad, že se zdržíme do tmy a autobusy pak již měli příliš dlouhé intervaly, takže se pro nás vrátil autem. Holky se vozily po rybníčku, stavěly hráze, blbly na prolézačkách a jezdily na lanové houpačce přes říčku. Ta lanová houpačka vypadala jako dost adrenalin, protože dítě mělo přejet kus řeky a zůstat na druhé straně, ale nakonec jsme otestovali, že to bylo i bezpečné. Houpačce jsem neodolala ani já, ale měla jsem to asi 2 cm nad hladinou vody, takže pro dospěláky, kteří se nechtějí namočit to moc není 🙂
2. den výlet – vrcholový, procházkový a hravý
Na druhý den ráno jsme si naplánovali celodenní dlouhý výlet na horu Kreuzjochbahn – Schlickblick 2000. Vyjeli jsme opět autobusem, protože jsme se báli, že by bylo plné parkoviště a dobře jsme udělali. Dole jsme si obhlédli letáčky s mapičkami tras a koupili si takové kolečko pro pouštění pak po cestě dolů. Kolečko se dalo vrátit, ale my si ho nechali na památku.
Vyjeli jsme lanovkou a kochali se výhledy. Pak jsme začali pomalu sestupovat dolů. Nejdříve se šlo podél sjezdovky a podél naučné trasy. Výhledy byly stále pěkné. Pak se cca za 3,5 km došlo k Schlicker Alm, kde byla možnost občerstvení, dětské hřišťátko a mini zoo. Poté jsme se vydali dál, uhnuli jsme ze štěrkové cesty na lesní a narazili jsme na zábavnou stezku smyslů, kde jsme si vyzkoušeli všechny smysly. Délka tak 1 km. Dorazili jsme k jezírku. A od jezírka to začalo. Trasa pro uplatnění kolečka, které jsme do té doby nesli v baťohu. Od jezera až k prostřední stanici lanovky vedly podél cesty žlábky, kterými se daly kolečka pouštět. Tenhle úsek utekl strašně rychle, protože děti běhaly za kolečky a někdy si dokonce vyběhly kopec zpátky nahoru, aby si mohly kolečko pustit ještě jednou. Tahle zábava zabavila děti tak 2 km.
Na tomto úseku jsme se rozhodovali, zda budeme ještě pokračovat trasou se stromovými domečky či sjedeme lanovkou už rovnou dolů. Naše děti rozhodly, že to zvládnou a že určitě stromové domečky chtěji vidět. Takže jsme pokračovali pěšmo až dolů a došli jsme pěšky a k našemu apartmánu. Tím, že děti nasbíraly razítka ve všech domčcích, tak na konci dostali na chatě Vergär placku s důkazem o absolvování celé náročné trasy za celý den. Tato trasa se ukázala cca v délce 5 km. Musím přiznat, že ten závěrečný sestup byl už dost s vypětím posledních sil a statečný tatínek musel občas děti hodit na krk, abychom došly dolů za světla.
I tak holky byly z výletu nadšené. Druhý den vyskočily jakoby nic. Výlet měl převýšení cca 1500 m a nejhůř jsem dopadla já, protože jsem si vyšla jen tak nalehko v barefootbotech a pak jsem ještě asi 5 dnů nemohla skoro vůbec chodit.
3. den výlet – na ledovec a na vodní svět a dlouhatánskou bobovou dráhu
Poslední výletový den jsme udělali již trochu více odpočinkový a tak jsme si vyjeli na ledovec, lanovky byly zdarma díky kartě. Bohužel na tomto ledovci se nedalo moc dostat ke sněhu, byl dost daleko a nedala se tam udělat kousíček túra po sněhu (kromě výstupu od mezistanice lanovky na ledovec – ale to jsme nechtěli s holkama absolvovat). Alespoň jsme zašli do ledovcové jeskyně.
A na odpoledne jsme se přesunuli k lanovce do Mieders, kde jsme si vyjeli lanovkou nahoru a nechali děti pohrát na vodním hřišti. Žádný další výlet jsme už tam nezvládli a jen se kochali a odpočívali. A největší bomba byla na závěr a to doprava dolů z kopce, kde jsme si mohli sjet opět lanovkou či bobovou dráhou. Moc na bobové dráhy nechodíme a tak jsme měli lehké obavy, jak to zvládneme, ale nakonec to byl úžasný dlouhý sjezd, kdy jsme se zase mohli kochat přírodou, jízdou a výhledy. Parádní tečka na závěr našeho krátkého pobytu ve Stubai.
Ještě se dalo jít zdarma do bazénu, ale nějak jsme už na to neměli dostatek sil.
Super!